někdy nezbývá než v podchodech

posbírat repliky demonstrantů
spolu s neonovými vlásenkami
zachycenými ve větvích říkáš mi
dětství je nekonečné vyhlíží
z transparentů oken
za mořem je ostrov 
na něm jen ruce od barev
vyrvali ti srdce jako kinetického netopýra
chodníky popsané barokními básněmi
se nečitelně stěhují

*

u studia fotografa jsi narouboval

popínavou růži řeky a blesky pokryly

hodinový strojek slunečníků

žebry továrního sídliště

vyhlíží převlékárna mola

prodavačka kornoutů s odlitky noci

hnízdící v prázdných skafandrech

je lovkyně květin s očima divokých koček

provede tě pobřežím vrčících pterodaktylů

za malý autogram schovaný v písku